Prosinec 2016

Silvestrovské oslavy

31. prosince 2016 v 16:44 | Lina |  Deníček pařmenky

Zdravím poslední den roku 2016!


Těšíte se? Určitě jo, všichni jsou plni očekávaní, co přinese další rok. Tento rok byl shrnula asi jako úplně stejný jako loni, což je špatně, každý rok by měl být v něčem vyjimečný, abychom si ho pamatovali. Např. v roce 2015 jsem odmaturovala, ale tento rok se pro mě nic podstatného nestalo.

19. Chuť pomsty

31. prosince 2016 v 16:25 | Lina |  Carrie
Z místopřísežně svědecké výpovědi Thomase K. Quillana před
Vyšetřovacím úřadem státu Maine v souvislosti s chamberlainskými
událostmi noci z 27. na 28. květen (následující zkrácená verze je
převzata z knihy ČERNÝ MATURITNÍ PLES: ZPRÁVA KOMISE
CARRIE WHITOVÉ, Signet Books, New York 1980):
Ot.: Pane Quillane, máte stálé bydliště v Chamberlainu?
Od.: Ano.
Ot.: Můžete udat adresu?
Od.: Mám pokojík nad hernou. Tam taky pracuju. Vytírám
podlahy, luxuju stoly, opravuju automaty, teda hrací automaty.
Ot.: Kde jste byl 27. května v půl jedenácté večer, pane Quillane.
Od.: No, víte, byl jsem v cele předběžnýho zadržení na policejní
stanici. Vždycky ve čtvrtek dostávám vejplatu. A tak si vždycky vyjdu
a užiju si. Jdu do Kavalíra, vypiju nějaký to pivko a prohraju nějakej
ten cent v pokeru. Jenže když se namažu, nebejvá se mnou moc velká
sranda. Jako by mi v hlavě jezdili na kolečkovejch bruslích. Průser,
co? Jednou jsem vzal jednoho chlápka židlí přes hlavu a …

18. Podivné události

30. prosince 2016 v 11:00 | Lina |  Carrie
Billy se pokrčil v kolenou, až mu zapraskaly klouby. Chris
Hargensenová stála vedle něj a byla stále nervóznější. Rukama si
bezcílně přejížděla po švech džín a kousala se do měkkého spodního rtu.
"Myslíš, že pro ně budou hlasovat?" zeptal se Billy tiše.
"Určitě," řekla. "Zařídila jsem to. Nemůže to být ani těsně. Proč
pořád tleskají? Co se to tam děje?"
"To se mě neptej, holčičko. Já…"
Náhle zazněla školní hymna, která břeskně rozřízla májový
vzduch, a Chris nadskočila, jako by dostala žihadlo. Tiše vydechla
leknutím.

Zas ta mrcha řádí

30. prosince 2016 v 6:42 | Lina |  Deníček pařmenky
Když pacient s chřipkou kýchne, virus z jeho úst vylétne až 1,5 metru. Nejhorším místem, kde se můžete během chřipkové epidemie nakazit, jsou kanceláře, supermarkety a další uzavřená místa. Virus tam přežívá hodiny. I když stoprocentní ochrana neexistuje, je dobré dodržovat jisté zásady.


17. Král a královna plesu

29. prosince 2016 v 9:38 | Lina |  Carrie
Sue Snellová seděla v obývacím pokoji jejich rodinného domu,
lemovala šaty a poslouchala album skupiny Jefferson Airplane Long
John Silver. Deska byla stará a hodně poškrábaná, ale uklidňovala ji.
Matka s otcem na večer někam odjeli. Věděli, co se děje, tím si
byla jista, ale ušetřili ji blekotaných hovorů o tom, jak pyšní jsou na
svou holčičku, nebo jak jsou rádi, že se konečně stane dospělou. Byla
ráda, že se rozhodli nechat ji o samotě, protože byla stále znepokojená
vlastní motivací, již se bála hlouběji zkoumat, aby na černém sametu
podvědomí neobjevila zářící a zlomyslně poblikávající kámen
sobectví.

Kdybych se rozhodla jinak

29. prosince 2016 v 8:44 | Lina |  Téma týdne
Dost často jsem přemýšlela, co by se stalo, kdybych se v mládí rozhodla jinak, jak by se ubíral můj život. Konkréně myslím období, kdy moje mamka přišla o práci a já jsem se rozhodla odejít ze střední a odjet z domova vydělávat peníze do Anglie.

16. Maturitní ples

28. prosince 2016 v 14:28 | Lina |  Carrie
Carrie ihned po příchodu okouzlila ona zvláštní atmosféra plesu.
Kolem ní šustily překrásné postavy v šifónu, krajkoví, hedvábí,
saténu. Vzduch byl nasáklý vůní květin, která bez ustání ohromovala
chřípí. Dívky v šatech s hlubokými dekolty vzadu, s nabíranými
živůtky, které odhalovaly rýhu mezi ňadry, s empírovými pasy.
Dlouhé sukně, lodičky. Oslnivě bílé smokinky, šerpy, nablýskané
černé boty.

15. Past

28. prosince 2016 v 10:14 | Lina |  Carrie

Tommy zajel na parkoviště vedle nově přistavěného křídla školy,
nechal motor ještě okamžik běžet a pak vypnul zapalování. Carrie
seděla na sedadle spolujezdce a k ramenům si přitahovala šál. Náhle
se jí zazdálo, že se ocitla v nějakém snu plném skrytých zámyslů. Co
mohla dělat? Nechala matku samotnou.
"Nervózní?" zeptal se a ona nadskočila.
"Ano."
Zasmál se a vystoupil. Už už si chtěla otevřít dvířka, když ji
zvenčí předešel. "Nebuď nervózní," řekl. "Jsi jako Galatea."
"Kdo?"

14. Čekání

27. prosince 2016 v 19:00 | Lina |  Carrie
"Už je čas?" zeptala se do tmy. Podíval se na hodinky. "Ne"
Prkennou podlahou k nim z hracího automatu slabě doléhala píseň
"Ona je světice" od Raye Price. Chris si pomyslela, že v Kavalíru
nezměnili repertoár od té chvíle, kdy sem před dvěma roky poprvé
vkročila s čerstvým průkazem totožnosti. Přirozeně byla tehdy ve
výčepu, ne v nějaké zvláštní místnosti, jimiž disponoval Sam
Deveaux.

13. Sevření mentálních paží

26. prosince 2016 v 11:22 | Lina |  Carrie
Šaty si poprvé oblékla 27. května ráno ve svém pokoji. Koupila si k nim zvláštní podprsenku, která jí patřičně zdvihala prsa (ne že by to nějak potřebovala), ale přitom ponechávala jejich horní polovinu obnaženou. Když si ji vzala na sebe, zmocnil se jí závratný, snový pocit, jakási směsice studu a vyzývavého vzrušení. Šaty samy o sobě sahaly téměř na zem. Sukně byla volná, ale v pase stažená, látka bohatá a nezvyklá na kůži - Carrie dosud nosila jen
vlněné a bavlněné látky. Šaty hezky splývaly, ale i tak ještě chyběly střevíčky. Carrie hned nedostatek napravila. Pak si urovnala límeček a odešla k oknu. Ve skle viděla jen neurčité obrysy, ale všechno se zdálo v pořádku.
Později třeba… Dveře se za ní otevřely s tichým cvaknutím kliky, a když se Carrie
otočila, uviděla matku. Měla na sobě bílý pracovní svetr a v jedné ruce držela svou černou kabelku. V té druhé měla Ralphovu bibli. Podívaly se na sebe.