30. kapitola - Vyhazov Severuse Snapea

19. prosince 2016 v 15:00 | Lina |  Harry Potter

Ve chvíli, kdy se její prst dotkl znamení, Harryho jizva se rozpálila doběla, hvězdná místnost okolo něj zmizela a on stál pod vysokým útesem na kusu skály čnějící do moře a okolo něho se rozlévaly vlny. V srdci cítil vítězství - mají toho chlapce.Hlasitá rána vrátila Harryho na místo, kde stál. Dezorientovaný zvedl svou hůlku, ale čarodějka před ním již padala popředu na podlahu a narazila do ní tak silně, že zařinčelo sklo v knihovnách na zdi."Nikdy jsem ještě nikoho neomráčila, pokud nepočítám naše lekce v B.A.," řekla Lenka a lehce se podivovala. "Bylo to hlasitější, než jsem si myslela."


A bylo to dost hlasité na to, aby se strop nad nimi začal otřásat cupitáním mnoha nohou a ozvěna kroků za dveřmi do ložnic byla slyšet stále hlasitěji. Lenčina kletba probudila Havraspárské spící nad nimi.
"Lenko, kde jsi? Potřebuji se schovat pod plášť!"
Lenčiny nohy se objevily v prázdném prostoru a Harry si rychle stoupl po jejím boku, aby plášť spustila zpátky na zem právě ve chvíli, kdy se dveře do ložnic otevřely a proud Havraspárských, kteří byli ještě v pyžamech, se nahrnul do společenské místnosti.
Ve chvíli, kdy uviděli bezvědomou Alectu ležící na podlaze, začaly se ozývat výkřiky a překvapené vzdechy. Zvolna se došourali až do kruhu kolem ní, jako by to byla spící příšera, která se může kdykoliv vzbudit a zaútočit. Potom se jeden odvážný maličký prvák vymrštil směrem k ní a píchnul ji do zad svou velkou hůlkou.
"Myslím, že je asi mrtvá!" vykřikl s úlevou.
"Jů, podívej," šeptala šťastně Lenka, když se Havraspárští shlukovali okolo Alecty. "Jsou rádi!"
"Jo...skvělý..."
Harry znovu zavřel oči a jeho jizva pulsovala bolestí. Chtěl se znovu podívat do Voldemortovy mysli...Proplouval puklinou do první jeskyně...Rozhodl se zkontrolovat, jestli je medailon v bezpečí ještě před tím, než odejde do Bradavic...ale to mu nebude trvat dlouho...Bylo slyšet klepnutí na dveře vedoucích do Havraspárské společenské místnosti a všichni ztuhli. Z druhé strany uslyšel Harry lehký melodický hlas, který vycházel z orlího klepadla.
"Kam odchází zmizelé předměty?"
"Jak to mám vědět? Zmlkni!" vrčel neotesaný hlas, o kterém Harry věděl, že patří bratrovi Alecty, Amycusovi. "Alecto? Alecto? Jsi tam? Dostalas ho? Otevři dveře!"
Havraspárští si mezi sebou vystrašeně šeptali. Potom se bez varování ozvala sprcha hlasitých ran na dveře, jako by do nich někdo střílel z pistole.
"ALECTO! Jestli přijde a my nebudeme mít Pottera...Chceš dopadnout stejně jako Malfoyovi? ODPOVĚZ MI!"
Amycus křičel a cloumal dveřmi, zkoušel všechno, ale pevné dřevo se ani nepohnulo. Havraspárští vystrašeně ustupovali a někteří z nejvylekanějších se dali na útěk zpět do postele. Potom, přesně ve chvíli, kdy Harry přemýšlel, jestli nerozrazí dveře a neomráčí Amycuse dřív, než Smrtijed stačí cokoliv udělat, se ozval zpoza dveří známý hlas.
"Mohu se vás zeptat, co to děláte, profesore Carowe?"
"Snažím se dostat přes tyhle zatracený dveře!" vztekal se Amycus. "Dojděte pro Kratiknota! Řekněte mu, ať okamžitě otevře ty dveře!"
"Ale není uvnitř vaše sestra?," zeptala se profesorka McGonagallová. "Nepustil ji už dříve večer profesor Kratiknot dovnitř na váš naléhavý příkaz? Možná by pro vás mohla ty dveře otevřít? Potom byste nemusel vzbudit půlku hradu."
"Ona mi neodpovídá, ty starý pometlo! Otevři ty dveře! Dělej! Hned!"
"S potěšením, pokud si to přejete," řekla chladně profesorka McGonagallová. Ozvalo se lehké klepnutí a melodický hlas se znovu zeptal.
"Kam odchází zmizelé předměty?"
"Do nebytí, které je tak říkajíc vším," odpověděla profesorka McGonagallová.
"Hezky řečeno," odpovědělo orlí klepadlo a dveře se otevřely.
To málo Havraspárských, kteří tu ještě zůstali, sprintovalo ke schodům, když už Amycus překročil práh a máchal svou hůlkou. Byl stejně shrbený jako jeho sestra a měl stejně bledý, syrový obličej a maličká očka, která nejprve padla na Alectu ležící nehybně na podlaze. Vykřikl hlasem plným hněvu a zuřivosti.
"Co to udělali ty malý spratci?" zařval. "Budu je mučit kletbou Cruciatus, dokud mi neřeknou, kdo z nich to udělal...a co na to řekne Pán zla?" vřískal stojíc nad svou sestrou a mlátil se pěstí do čela. "Nemáme ho a oni ji zabili a utekli!"
"Je jenom omráčená," řekla jemně profesorka McGonagallová, která si klekla, aby se na Alectu podívala. "Bude naprosto v pořádku."
"No to tedy nebude!" křičel Amycus. "Ne potom, co se jí zmocní Pán zla! Zavolala ho, cítil jsem, jak mi žhne moje znamení, a on si teď myslí, že máme Pottera!"
"Máte Pottera?" řekla ostře profesorka McGonagallová. "Co tím myslíte, že 'máte Pottera'?"
"Říkal nám, že by se Potter mohl pokusit proniknout do havraspárské věže a že pro něj máme poslat, pokud ho chytíme!"
"Proč by se měl Harry Potter pokoušet dostat do havraspárské věže! Potter patří do mojí koleje!"
Pod zástěrkou nedůvěry a zlosti slyšel Harry v jejím hlase malý náznak hrdosti a pocity Minervy McGonagallové se vlili do něj samotného.
"Bylo nám řečeno, že by sem mohl přijít!" řekl Carrow. "Nevím proč..."
Profesorka McGonagallová se postavila a očima změřila celou místnost. Dvakrát se podívala přesně do místa, kde stáli Harry s Lenkou.
"Můžeme to z děcek vytáhnout," řekl Amycus a jeho prasečí obličej vypadal najednou lstivě. "Jo, to je přesně to, co teď uděláme. Řekneme, že Alecto byla napadena dětmi a ti ji donutili dotknout se svého znamení a tak spustila falešný poplach...Může je potrestat. O pár dětí víc nebo míň, žádný rozdíl."
"Jenom rozdíl mezi pravdou a lží, odvahou a zbabělostí,..." řekla profesorka McGonagallová, která teď zbledla, "krátce řečeno, rozdíl, který vy ani vaše sestra očividně neumíte rozeznat. Ale nechte mě, abych vám něco jasně vysvětlila. Nikdy nedovolím, aby všechny nespravedlnosti, které pácháte na Bradavických studentech, byly zapomenuty."
"Pardon?"
Amycus postoupil blíž, takže byl teď tváří v tvář profesorce McGonagallové, jen několik centimetrů od ní. Neustoupila ani o píď, ale dívala se na něj, jako by byl něco nechutného, co právě našla rozmáznuté na záchodovém prkénku.
"Tohle není otázkou toho, co vy dovolíte, Minervo McGonagallová. Váš čas je pryč. Teď jsme to my, kdo to tu má na starost, a vy se mi buď omluvíte, nebo draze zaplatíte za to, co jste řekla."
A plivl jí do tváře.
Harry ze sebe strhl plášť, zvedl svou hůlku řekl: "Tohle jsi neměl dělat."
Ve chvíli, kdy se Amycus otočil, Harry vykřikl: "Crucio!"
Smrtijed se zvedl z místa, zkroutil se ve vzduchu jako by se topil, mlátil sebou a naříkal bolestí a potom s ránou tříštícího se skla dopadl na nejbližší knihovnu a svalil se apaticky na podlahu.
"Už vím, co Bellatrix myslela," řekl Harry a krev mu pulsovala v hlavě, "musíš to opravdu chtít."
"Pottere!" šeptala profesorka McGonagallová a držela se na srdci. "Pottere...vy jste tady! Co...? Jak...?" Snažila se vzpamatovat. "Pottere to bylo hloupé!"
"Plivl na Vás!" řekl Harry.
"Pottere, já...to bylo velmi...galantní...ale nechápete, že...?"
"Ale ano," ujistil ji Harry. Její panika ho nějakým způsobem uklidnila. "Profesorko McGonagallová, Voldemort je na cestě sem."
"Ah, můžeme teď říkat jeho jméno?" zeptala se Lenka se zájmem a stáhla ze sebe neviditelný plášť.
Zjevení dalšího hledaného studenta zřejmě profesorku McGonagallovou přemohlo. Ustoupila o pár kroků vzad, spadla na nejbližší židli a svírala si na krku svůj starý plédový župan.
"Myslím, že to, jak mu teď budeme říkat, už nic nezmění," řekl Harry Luně. "Už ví, kde jsem."
Někde hluboko v hlavě, v části propojené s jeho žhnoucí jizvou, uviděl Voldemorta plovoucího přes tmavé jezero ve svítící zelené loďce...Už skoro dorazil k ostrůvku, kde stála kamenná miska...
"Musíte zmizet," šeptala profesorka McGonagallová. "Hned, Pottere, tak rychle, jak jen můžete!"
"Nemůžu," řekl Harry, "je tu něco, co musím udělat. Profesorko, vy víte, kde je havraspárský diadém?"
"Hav...havraspárský diadém? Samozřejmě, že nevím...ztratil se před staletími." Trochu se vsedě napřímila. "Pottere, to bylo šílenství, ryzé šílenství vniknout do tohoto hradu..."
"Musel jsem," řekl Harry. "Profesorko, je tu něco schované a já to musím najít. A mohl by to být ten diadém...Kdybych si mohl promluvit s profesorem Kratiknotem..."
Byl slyšet pohyb a zvuk cinkajícího skla. Amycus se vzpamatovával. Ještě, než mohli Harry s Lenkou cokoliv udělat, profesorka McGonagallová se zvedla, zamířila hůlkou na otřeseného Smrtijeda a pronesla: "Imperio!"Amycus vstal, došel ke své sestře, sebral její hůlku a pak se uctivě došoural k profesorce McGonagallové, která si od něj převzala jeho i Alectinu hůlku.
Potom si lehl na zem vedle Alecty. Profesorka McGonagallová znovu mávla hůlkou a ze vzduchu se vynořily stříbrné provazy, které svázali oba Carowovi pevně dohromady.
"Pottere," obrátila se profesorka McGonagallová znovu na Harryho jakoby vůbec nedošlo k nějakému problému. "Jestli Ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit už ví, že jste tady..."
Jakmile to řekla, zvedla se v Harrymu vlna hněvu a projela jím, jako by to byla fyzická bolest, jizva ho začala neskutečně pálit a na vteřinku se díval na dno poháru, ve kterém již nebyl lektvar, a viděl, že vespod neleží žádný zlatý medailon -
"Pottere, jste v pořádku?" ozval se hlas, Harry se vrátil zpátky a drtil Lence rameno, aby se uklidnil.
"Čas nám vyprchává, Voldemort se blíží. Paní profesorko, jednám na Brumbálův rozkaz, musím najít, co chtěl, abych našel! Ale musíme dostat studenty pryč, mezitím budu prohledávat hrad - Voldemort chce mě, ale klidně zabije víc lidí, teď když -" Teď, když ví, že ničím viteály, dokončil v hlavě Harry.
"Jednáte na Brumbálův rozkaz?" zopakovala s neskrývaným údivem. Pak se ještě víc vytáhla do výšky.
"Zabezpečíme školu proti Tomu, jehož jméno nesmíme vyslovit, a vy mezitím budete pátrat po tom - předmětu."
"Je to možné?"
"Myslím, že ano," řekla profesorka McGonagallová suše, "my učitelé jsme co se týče magie poměrně schopní, však víte. Jsem si jistá, že budeme schopní ho na chvíli pozdržet, pokud do toho vložíme všechno úsilí. Samozřejmě budeme muset něco provést s profesorem Snapem -"
"Dovolte mi - "
"- a pokud budou Bradavice v obklíčení a Pán zla před branami, bylo by vskutku záhodno schovat co nejvíce nevinných. Jenže Letaxová síť je pod dohledem a na školních pozemcích je Přemisťování nemožné - "
"Je tady cesta," řekl Harry rychle a objasnil jí vše o průchodu vedoucím do Prasečí hlavy.
"Pottere, mluvíme tady o stovkách studentů - "
"Já vím, paní profesorko, ale pokud se Voldemort a Smrtijedi budou soustředit na hranice školních pozemků, nebude je zajímat, jestli se někdo přemisťuje od Prasečí hlavy."
"Na tom něco je," souhlasila. Namířila hůlku na Carrowovy a na jejich spoutaná těla dopadla stříbrná síť, upevnila se kolem nich a zvedla je do vzduchu, kde sebou klátili pod modrozlatým stropem jako dvě obrovské mořské příšery. "Pojďte. Musíme varovat ředitele kolejí. Měl byste si znovu obléct plášť."
Prošla dveřmi a hned potom pozvedla hůlku. Z její špičky vyrazily tři stříbrné kočky se skvrnami kolem očí ve tvaru brýlí. Když profesorka McGonagallová, Harry a Lenka pospíchali dolů, patronové ladně běželi vpřed a naplňovali točité schodiště stříbřitými světly.V chodbě letěli jako o závod a postupně je každý z Patronů opustil; kostkovaný župan profesorky McGonagallové šustil o podlahu a Harry a Lenka klusali za ní schovaní pod pláštěm.Sestoupili o dvě patra, když se k nim přidal další pár tichých kroků. Harry, jehož jizva ho nepřestávala pálit, je uslyšel jako první: už už sahal do váčku na svém krku pro Pobertův plánek, ale než ho stihl vyndat, McGonagallová si už všimla, že mají společnost. Zastavila se, zvedla hůlku připravenou k boji a řekla,
"Kdo je tam?"
"To jsem já," ozval se nízký hlas.
Zpoza jednoho brnění vystoupil Severus Snape. Při pohledu na něj se v Harrym začala vařit krev: ve stínu Snapeových zločinů zapomněl na podrobnosti jeho vzhledu, na jeho mastné černé vlasy, které jako závěsy visely kolem hubeného obličeje, na jeho smrtelný chladný pohled jeho černých očí. Neměl na sobě pyžamo, nýbrž byl oblečen jako vždy v černém hábitu a hůlku měl také připravenou k boji.
"Kde jsou Carrowovi?" ptal se tiše.
"Hádám, že jsou tam, kde jste jim řekl, aby byli," odvětila profesorka McGonagallová.
Snape přikročil blíž a jeho pohled zabloudil vzduchem kolem ní, jako kdyby věděl, že tam je Harry. Harry měl také svou hůlku připravenou k útoku.
"Měl jsem dojem," řekl Snape, "že Alecta našla vetřelce."
"Vážně?" divila se profesorka McGonagallová. "A z jakého důvodu máte ten dojem?"
Snape nepatrně ohnul levou ruku, kde měl na kůži vypálené Znamení Zla.
"Ach tak, přirozeně," pochopila profesorka McGonagallová. "Vy Smrtijedi máte své vlastní způsoby komunikace, já zapomněla."
Snape předstíral, že nic neslyšel. Očima stále zkoumal prostor kolem ní a pozvolna se přibližoval, aniž by si vlastně uvědomoval, co dělá.
"Nevěděl jsem, že dnes v noci hlídáte na chodbách vy, Minervo."
"Máte nějaké námitky?"
"Uvažuji, co vás přinutilo vstát z postele v tak pozdní hodinu?"
"Myslela jsem, že slyším nějaký ruch," objasnila profesorka McGonagallová.
"Opravdu? Ale všude je klid."
Snape se jí podíval do očí.
"Viděla jste Harryho Pottera, Minervo? Protože pokud ano, trvám na tom - "
Profesorka McGonagallová zareagovala rychleji, než by Harry kdy věřil: její hůlka prorazila vzduch a na zlomek vteřiny si Harry myslel, že se Snape zhroutí, upadne do bezvědomí, ale rychlost jeho štítového kouzla byla taková, že McGonagallová ztratila rovnováhu.
Mávla na pochodeň na stěně, která vyletěla z držáku: Harry, který se již chystal Snapea proklít, byl donucen strhnout Lenku z cesty klesajícím plamenům, které vytvořily kruh ohně, jenž naplnil chodbu a letěl na Snapea jako laso -Jenomže už to nebyl oheň, ale obrovský černý had, kterého McGonagallová nechala vybouchnout na kouř, který se vzápětí přeměnil, ve vteřině ztuhnul a nakonec se z něj stal roj ostrých dýk: Snape se jim vyhnul jenom díky tomu, že očaroval brnění, které si před něj stouplo, a dunivými zvuky se dýky zabodly jedna po druhé do předního dílu -
"Minervo!" ozval se pisklavý hlas, Harry se po něm otočil, stále však chránil Lenku před poletujícími kouzly, a uviděl profesora Kratiknota a profesorku Prýtovou, jak běží nahoru po chodbě směrem k nim ve svých pyžamech v závěsu s funícím profesorem Křiklanem.
"Ne!" zakňučel Kratiknost a zvedl hůlku. "Žádné další vraždy už v Bradavicích nespácháte!"
Kratiknotovo kouzlo zasáhlo brnění, za kterým se ukrýval Snape. S řinčením ožilo.
Snape se dostal z jeho drtivého sevření a svou hůlkou odhodil brnění směrem ke svým protivníkům.Harry a Lenka museli rychle odskočit stranou, když brnění narazilo do zdi a roztříštilo se. Když se Harry znovu podíval nahoru, Snape byl plně zaneprázdněn bojem - McGonagallová, Kratiknout i Prýtová na něj sesílali jednu kletbu za druhou. Snape proskočil dveřmi do jedné ze tříd a o chviličku později Harry zaslechl McGonagallovou, jak křičí,
"Zbabělče! ZBABĚLČE!"
"Co se stalo, co se tu stalo?" ptala se Lenka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama