6. kapitola - Ghůl v pyžamu

16. prosince 2016 v 13:00 | Lina |  Harry Potter
Šok ze ztráty Pošuka se nesl v následujících dnech celým domem. Harry stále nepřestával věřit, že se objeví ve dveřích společně s ostatními členy Řádu, kteří přinášeli i odnášeli dennodenně naléhavé novinky. Harry cítil, že nic jiného než jednání může utišit jeho pocity viny a žal. Přemýšlel o tom, že by měl co nejrychleji vyrazit na cestu, aby našel a zničil zbývající Viteály. Čím dříve, tím lépe.


"No, ale nemůžeš nic dělat dřív než ti nebude 17."připomínal mu Ron.
"Stále máš nad sebou magickou ochranu. A tady můžeme plánovat jako nikde jinde, nebo ne? Nebo," ztišil svůj hlas, "ty už víš, kde bychom měli ty ... Ty-Víš-Co ... hledat ?

"Ne," přiznal Harry.
"Myslím, že Hermiona se už o to trochu zajímala." řekl Ron.
"Říkala, že tady shromáždila nějaké dokumenty, které by nám měli pomoci, a že čekala pouze na tebe, až přijedeš, aby ti je mohla předat.

Harry a Ron právě seděli u snídaně. Pan Weasley a Bill odešli do práce. Paní Weasleyová šla nahoru probudit Hermionu a Ginny, zatímco Fleur se hnala do koupelny, aby se vykoupala.

"Ochrana bude prolomena třicátého prvního," řekl Harry."To znamená, že tady potřebuji zůstat ještě čtyři dny, poté můžu -

"Pět dní," opravil ho odhodlaně Ron."Musíme tu zůstat na svatbu. Protože jinak nás ty dvě zabijou."Harry pochopil, že Ron tím "ty dvě" myslel Fleur a paní Weaslyovou.

"Je to mimořádný den," řekl Ron, když se na něj Harry tázavě podíval.

"Copak si neuvědomujou, jak důleži -,"

"Samozřejmě že ne," řekl Ron. "Nemají ani páru o tom, co zamýšlíme. Teď jsem si vzpomněl na něco, o čem jsem s tebou chtěl mluvit."Ron zkontroloval pohledem dveře, jestli se už náhodou nevrací paní Weaslyová, a posunul se trochu blíže k Harrymu.

"Mamka mě a Hermionu nenechá chvilku nepokoji a neustále z nás láme, co máme vlastně za lubem. Určitě zkusí i tebe, dávej si pozor. Táťka a Lupin se na to taky vyptávali, ale když jsme jim řekli, že ti Brumbál o tom zakázal s kýmkoliv jiným kromě nás mluvit, tak toho nechali. Ale mamka ne, je jako zarytá."

Ronova předpověď se za pár hodin vyplnila. Krátce před obědem si paní Weaslyová Harryho vzala stranou od ostatních.Zavolala si ho, aby se zeptala, jestli neví, čí je tato ponožka. Prý si myslí, že je z jeho batohu, ale není si jistá. Jakmile ho však měla v koutu kuchyňské linky, spustila :

"Zdá se mi, že Ron a Hermiona si myslí, že se už letos do Bradavic nevrátíte," začala lehkým a obyčejným tónem.
"Oh," řekl Harry. "No.. ano, to opravdu zamýšlíme."

Mandl se sám vypnul a začal ždímat něco, co vypadalo jako vesta pana Weasleyho.

"Můžu se zeptat, proč chcete opustit vaši výuku?" zeptala se paní Weasleyová.
"No, Brumbál mi tu zanechal … věc, kterou musím dodělat," zamumlal Harry. "Ron a Hermiona o tom vědí a rozhodli se jít se mnou."

"Jakou věc?""Promiňte, ale nemůžu -"nadechl se zhluboka Harry.

"No, na rovinu. Myslím si, že Arthur a já máme plné právo to vědět a jsem si jistá, že pan a paní Grangerovi budou souhlasit!" řekla paní Weaslyová.

Harry se tohoto "útoku starostlivých rodičů" obával. Přímo pohlédl do očí paní Weasleyové, všímaje si na chlup stejného hnědého odstínu, jako má Ginny. Nepomohlo to.

"Brumbál nechtěl, aby to kdokoli jiný věděl, paní Weaslyová. Promiňte. Ron a Hermiona nemusejí jít, je to jejich volba--"

"Nemyslím si, že ty musíš jít!" zvýšila trochu hlas paní Weasleyová.
"Jsi ještě tak mladý. Je to naprostý nesmysl. Harry, tys tomu určitě neporozuměl. Pravděpodobně ti říkal, co chtěl udělat a tys to vzal jako,že to musíš teď udělat za něj…"

"Já jsem mu porozuměl," řekl rázně Harry. "Je to na mně."

Otočil se k ní zády a vzal do svých rukou ztracenou ponožku s vzorem zlatavého rákosu, díky které ho k sobě přivolala.
"Je mi líto,ale tahle není moje. Nejsem fanoušek Puddlemerských spojenců."

"Ah, samozřejmě že ne," řekla paní Weaslyová a trochu sklíčené se vrátila ke svému všednímu líbeznému tónu.

"Měla bych se s tím asi smířit…Dobře, Harry, zatímco budeš tady, mohl by jsi nám pomoci s přípravou Billovy a Fleuřiny svatby? Je tu ještě hodně práce."

"Ehm - samozřejmě," řekl Harry vyvedený z míry tou náhlou změnou tématu.

"Jsi slaďoušek Harry," odpověděla paní Weasleyová a usmála se na něj.

Poté přešla k mytí nádobí. Od toho momentu paní Weaslyová zaměstnávala Harryho, Rona a Hermionu, že měli jen stěží čas si trochu promluvit a něco naplánovat. Nejzdvořilejším vysvětlením té změny chování paní Weaslyová bylo, že chtěla odvést pozornost od všech myšlenek na Pošuka a od té hrůzy z jejich nedávné cesty.

"Myslím si, že mamka vás tři chce zastavit, abyste nemohli být spolu a vymýšlet jakékoliv plány. Chce tak oddálit váš odchod," pověděla Ginny Harrymu tlumeným hlasem, když položili už potřetí stůl na večeři na stejné místo.

"A co si myslí, že se jako stane?" zamumlal Harry. "To si myslí, že zatím někdo Voldemorta zabije?"Mluvil bez přemýšlení, když si všiml Ginnina bílého obličeje.

"Takže je to pravda?" zeptala se."To je to, co se pokusíš udělat?"
"Já - ne - to byl jen vtip," řekl Harry vyhýbavě.

V Ginnynim výrazu bylo i něco jiného než šok. Náhle si Harry uvědomil, že toto je poprvé, co jsou spolu od té doby, kdy spolu trávili hodiny o samotě na bradavických pozemcích. Byl si jistý, že si na to vzpomněla také. Dveře se otevřely a oba najednou vyskočili. Pan Weasley, Kingsley a Bill vešli dovnitř. Byli teď často spojeni s ostatními členy Řádu, protože Doupě nahradilo Grimmauldovo náměstí č.12 jako sídlo Řádu. Pan Weasley vysvětlil, že po smrti Brumbála se může každý, komu Brumbál důvěřoval, stát Strážcem tajemství.

"No, Pošuk vyčaroval pár kleteb proti Snapovi v případě, že by se tam náhle znovu objevil. Doufáme, že budou dost silné, nepustí ho dovnitř a svážou mu jazyk, kdyby se pokusil o tom místě mluvit. Ale nemůžeme si tím být jisti. Bylo by bláznovství zůstat tam, když je teď ochrana tak nejistá."


Kuchyně byla tak přecpaná, že se dalo jen stěží hýbat noži a vidličkami. Harry seděl nacpaný vedle Ginny a jedl kuře.

"Žádné novinky o Pošukovi?" zeptal se Harry Billa.
"Nic," odpověděl Bill"Nemohl se zatím konat pohřeb, protože jsme s Lupinem jeho tělo nenašli a dá se jen těžko říct, kam mohlo v té tmě a zmatku během boje padnout.

"Denní Věštec o jeho smrti nebo nalezení jeho těla nenapsal ani slovo," pokračoval Bill. "Ale to nic neznamená. V těchto dnech se toho moc v novinách nepíše."

"A stále nic o tom, že jsem použil kouzla při útěku před Smrtijedy?" zeptal se Harry přes celý stůl pana Weasleyho, který mu na uvítanou potřásl rukou.

"Protože vědí, že jsi neměl na výběr nebo proto, že nechtějí, aby se dostalo na světlo, jak tě Voldemort napadl?"
"To je ono… proč neříká tisk pravdu?" řekl Harry svírajíc v ruce nůž tak pevně, že na spodní straně jeho paže se opět objevil bílý nápis "Nesmím říkat lži"

"Je na ministerstvu někdo připraven se mu postavit?" zeptal se naštvaně Ron.

"Samozřejmě Rone, ale lidé jsou vyděšení," odpověděl pan Weasley, "vyděšení, že právě oni budou ti další, kdo zmizí a jejich děti se stanou terčem útoků. Chodí kolem nechutné výmysly. Nevěřím, že učitelka Mudlovských studií v Bradavicích rezignovala. Už týdny ji nikdo neviděl, zatímco Brousek je celé dny zavřený ve své kanceláři. Jen doufám, že alespoň vymýšlí nějaký plán."

V krátké přestávce hovoru přesunula paní Weaslyová prázdné talíře na pracovní stůl a naservírovala jablečné koláče.

"Tak, Rone, uklidil sis už svůj pokoj?"
"Proč?" vykřikl Ron, který v tom momentě držel mlsně lžičku a zíral na svojí matku."Proč má být můj pokoj uklizený? Mně a Harrymu to tak vyhovuje!"

"Mladý muži, během pár dní očekáváme svatbu tvého bratra--"

"A to se budou brát v mé ložnici?" zeptal se Ron zuřivě"¨Ne ! tak proč musím u Merlinovy brady si uklí…"

"Nemluv takhle se svojí matkou," řekl rázně pan Weasley"a dělej, co ti řekla."

Ron se zamračil na oba rodiče, potom uchopil svoji lžičku a zabořil se do posledních zbytků svého jablkového koláče.
"Já ti s tím pomůžu, je to taky můj nepořádek," řekl Harry Ronovi, ale paní Weaslyová ho hned přerušila:

"Ne drahý. Budu radši když venku pomůžeš Arthurovi s kuřaty. A ty, Hermiono, budu ti vděčná když vyměníš prostěradla pro monsieura a madam Delacour, víš přeci, že přijíždějí zítra v 11 ráno."


Když se vrátili do domu, paní Weasleyová byla z dohledu, a tak Harry vklouzl do Ronova podkrovního pokoje.

"Uklizím, uklízím … ! Oh, to jsi ty," řekl Ron s úlevou jakmile Harry otevřel dveře. Ron ležel na posteli, která byla zjevně právě vyprázdněna. V pokoji byl stejný nepořádek, jako celý týden…


"Nazdar, Harry," řekla Hermiona, když si sedl na skládací lehátko, odhodila Věštění z čísel a Přeměňování na jednu hromadu a Vzestup a Pád černé magie na druhou.

"Právě jsme se bavili o Pošukovi," pověděl Ron Harrymu.
"Počítám, že se možná zachránil."
"Ale Bill ho viděl jak ho zasáhla smrtící kletba," odvětil Harry.
"Jasně, ale na Billa se taky útočilo," pokračoval Ron. "Jak si může být jistý tím, co viděl?"

"I kdyby ho smrtící kletba minula, tak Pošuk stále spadl z výšky kolem tisíce stop," vložila se do rozhovoru Hermiona držící knihu Famfrpálové týmy Británie a Irska.
"Možná použil štítové kouzlo."

"Fleur,ale říkala, že mu odstřelili hůlku z ruky," vyvrátil Hary."No, dobře, jestli chcete, aby byl mrtvý," prohlásil Ron mrzutě, zatímco si složil polštář do příjemnějšího tvaru.

"Samozřejmě, že nechceme, aby byl mrtvý!" vyjela Hermiona. "Je to strašlivé, že je mrtvý. Ale my jsme realisté."

Harry si nejdříve představil Pošukovo tělo, zničené, jako to Brumbálovo, stále s jedním pohyblivým okem v důlku. Cítil odpor míchající se s bizardním pohledem.

"Smrtijedi jeho tělo pravděpodobně uklidili, to je proč ho nikdo nenašel," pověděl Ron zamyšleně.
"Jo," řekl Harry.
"Stejně jako Barty Skrk se proměnil v kost a skryl se v Hagridově zahradě. Asi Moodyho proměnili a nacpaly ho- -"
"Ne!" zakvílela Hermiona a vytryskly jí slzy nad Základními zaklínačskými znaky.

"Ne to asi ne - no ...," snažil se ji uklidnit Harry drápal se marně z lehátka.
"Hermiono, nechtěl jsem tě vyděsit--"Chtěl jí uchlácholit, ale se zaskřípěním rezatých pružin, Ron skočil z postele a dostal se k ní první.

Jednou rukou Hermionu objal, druhou strčil do kapsy a vytáhl z ní nevzhledný kapesník, kterým dříve čistil kamna. Narychlo vytáhl hůlku, namířil s ní na ten cár hadru a zvolal "Tergeo".
Hůlka vyčistila většinu té mastnoty. Spokojen sám se sebou podal mírně čadící kapesník Hermioně.

"Oh … díky, Rone … Omlouvám se…"vykoktala.
"Je to tak hrozné. Hned po Brumbálovi .. Nikdy jsem si nedokázala představit jak Pošuk umírá, vypadal tak tvrdě!"
"No jo, já vím," řekl Ron podávající jí šťávu. "Ale víš co by nám řekl, kdyby tu teď byl?"

"Mějte oči na stopkách," vydala ze sebe Hermiona, když si utírala slzy.

"Přesně tak," přikývl Ron.
"Chtěl by, abychom se poučili z toho, co se stalo jemu. A já se naučil nedůvěřovat malým zbabělým příšerám jako je Mundungus." Hermiona se trhavě zasmála a předklonila se, aby mohla sebrat další dvě knihy. Sekundu na to, co Ron sundal ruku z jejího ramena Hermiona pustila knihu Obludné obludárium na jeho nohu.

"Promiň, promiň!", začala Hermiona skučet.
"Co děláš s těmi všemi knížkami?" zeptal se Ron kulhající zpět k posteli.
"Jen se rozmýšlím, které z nich s námi vezmu, až budeme hledat ty viteály," odpověděla Hermiona.

"Ehm, aha," řekl Ron a poklepal si na čelo.

"Zapomněl jsem, že budeme lovit Voldemorta s mobilní knihovnou."
"Ha-ha-ha," předstírala smích Hermiona dívaje se dolů na Základní zaklínačské znaky. "Pochybuji … budeme potřebovat Runy? … myslím si, že bude lepší je vzít pro jistotu s sebou.", položila Zaklínačské znaky na tu větší hromadu a vzala do ruky Historii Bradavic.

"Poslouchejte," řekl Harry, který se narovnal.
Ron a Hermiona se na něj podívali se stejnou směsicí rezignace a vzdoru.

"Vím, že jste po Brumbálově pohřbu řekli, že chcete jít s mnou…" začal.

"Tak semhle tím míří," řekl Ron Hermioně a zakoulel očima.
"Myslím, že Historii Bradavic vezmu s sebou. Když už se tam nevracíme, tak budu jistější, když ji budu mít u sebe…"

"Poslouchejte!" zopakoval Harry.

"Ne Harry, ty poslouchej," přerušila ho Hermiona.
"Jdeme s tebou, to bylo rozhodnuté už měsíce dříve - roky dříve."

"Ale…"

"Ticho !" okřikl ho Ron.

"Balila jsem si na to celé dny. Také jsem trochu upravila paměť mým rodičům, kteří jsou teď přesvědčeni, že se jmenují Wendell a Monica Wilkinsovi a jejich životní cíl, který už se mimochodem splnil, je přestěhovat se do Austrálie. Takhle bude pro Voldemorta daleko těžší je vystopovat a vyslýchat je ohledně mě - nebo tebe, protože naštěstí jsem jim toho o tobě moc neřekla."Hermioniny oči se opět topily v slzách.

Ron slezl z postele a objal ji znovu. Zamračil se na Harryho vyčítaje mu jeho netaktnost. Harry na to nemohl ani nic říci, protože to bylo zrovna od Rona dosti neobvyklé, aby někoho učil taktu.

"Já - Hermiono - promiň - já nechtěl…"
"Ty jsi nepochopil, že Ron i já moc dobře víme, co se může stát, když půjdeme s tebou? My to víme! Rone, ukaž Harrymu co jsi vymyslel…"

"Běž, potřebuje to vědět."
"No, dobře Harry, pojď sem."Podruhé stáhl Ron svoji paži, která byla do té chvíle kolem Hermiony, a postavil se přede dveře.

"Tak pojď."
"Proč?" zeptal se Harry zatímco následoval Rona pryč z místnosti."

Descendo," zamumlal Ron a namířil na nízký strop.

Napravo nad jejich hlavami se otevřel otvor a k jejich nohám sjel dolů žebřík. Odporné napůl kvílení a napůl sténání vycházelo ze čtvercové díry, podél které byl cítit odporný zápach připomínající otevřenou kanalizaci.
"To je tvůj ghůl?" zeptal se Harry, který se ještě nikdy skutečně nesetkal s bytostí, která občas rušila noční ticho Weasleyovic domu.

"Jo - to je." potvrdil Ron a šplhal po žebříku.
"Pojď a mrkni se na něj."Harry následoval Rona pár krátkými krůčky nahoru do mrňavého podkrovního pokojíku.

Jeho hlava i ramena byly už v místnosti, když se mu naskytl pohled na zkroucenou bytost vzdálenou několik stop od něj. Spala ve tmě s otevřenou velikou hubou.

"Ale to … to vypadá … nosí normálně ghůlové pyžamo?"Harry tu věc zamyšleně pozoroval a zdálo se mu, že se mírně pootočila. Harry pozoroval ghůla a trochu se pobouřil. Byl lidského tvaru a velikosti a nosil něco, v čemž teď, když jeho oči přivykly temnotě, zřetelně poznal starý pár Ronova pyžama. Byl si jistý, že ghůl je spíše slizký a holohlavý tvor, než vlasatý a sytě pokrytý zanícenými puchýři.

"On je já - vidíš?" řekl Ron."Ne," řekl Harry.
"Nevidím."

"Vysvětlím ti to u mě v pokoji, ten smrad je na mě už dost cítit," řekl Ron.

Slezli dolů po žebříku, který Ron složil ke stropu, a vrátili se k Hermioně, která stále třídila knihy.

"Až jednou odejdeme, tak toho ghůla sundají a on bude bydlet tady dole u mě v pokoji," prohlásil Ron.
"Myslím se, že se na to opravu těší - i když není schopen nám to říct, protože umí akorát kvílet a slintat - ale kývne, když se o tom zmíním."

Harry vypadal úplně omráčen.

"Pochop!" řekl Ron, který byl zklamaný, že Harry nepochopil brilantnost jeho plánu.

"Podívej, až se my tři v září neukážeme v Bradavicích, každý si bude myslet, že Hermiona a já jsme s tebou, chápeš? Což znamená, že Smtrijedi půjdou přímo k našim rodinám, aby se dozvěděli, kde jsi."

"Ale doufejme, že to bude vypadat, jako že jsem odjela s mamkou a taťkou do Austrálie. Hodně mudlů teď říká, že se budou skrývat," řekla Hermiona.

"My takhle nemůžeme schovat naší rodinu, to by vypadalo podezřele a navíc si nemůžou všichni dovolit nárazově ztratit práci," pokračoval Ron.

"Čili uděláme to tak, že se řekne, že jsem vážně onemocněl kropenatkou, což je důvod, proč se nemůžu vrátit do školy. Když by to někdo chtěl vyšetřit, tak mu mamka s taťkou ukážou ghůla v mé posteli posypaného puchýři. Kropenatka je hodně nakažlivá nemoc, takže určitě nebude nikdo chtít jít blíž. Všichni vezmou tak rychle roha,že určitě ani nesponzorují, že neumím mluvit.

"A tvoje mamka s taťkou o tom plánu vědí?" zeptal se Harry.
"Taťka jo. Pomáhal mi s Fredem a Georgem sem toho ghůla dovést. Mamka … no, viděl jsi, jak to vidí. Nechce ani připustit, abychom odešli."

V místnosti nastalo ticho,které bylo jen občas jemně přerušováno Hermioniním boucháním, když se snažila házet knížky na jednu, nebo na druhou hromadu. Ron se na ni díval a Harry neschopen vlastního slova přejížděl od jednoho k druhému.Mírou, jakou vzali ochranu svých rodin, si Harry více než kdy jindy uvědomil, že opravdu s ním do toho jdou a že přesně vědí, jak nebezpečné to bude. Chtěl jim říci, co to pro něj znamená, ale jednoduše nemohl najít ta pravá slova, kterými by to vystihl…

Skrz to ticho k nim doléhaly tlumené zvuky křičící paní Weasleyové, která se nacházela čtyři patra pod nimi.

"Ginny tam asi nechala smítko prachu…," řekl Ron.
"Nevím, proč mají Delacourovi přijet dva dny před svatbou."

"Fleuřina sestra bude družička a potřebuje si to vyzkoušet, je příliš mladá, aby to udělala hned napoprvé," vysvětlila Hermiona.
"No ale hosté nám s přípravou asi moc nepomohou…," řekl Ron"

Pro co se teď opravdu potřebujeme rozhodnout," pokračovala Hermiona když házela do koše Teorii obrany proti černé magii, "je kam půjdeme, až odsud zmizíme. Vím, že jsi říkal Harry, že bys chtěl jít nejdříve do Godrikova dolu, a rozumím ti proč … ale …neměly by naší prioritou být hlavně Viteály?"

"Kdybych věděl, kde ty zbylé viteály jsou, tak bych s tebou souhlasil," odpověděl Harry, který nevěřil tomu, že Hermiona opravdu rozumí jeho touze vrátit se do Godrikova dolu.

Hroby jeho rodičů nebyly jediné, co ho tam táhlo. Měl silný, nevysvětlitelný pocit, že se v tom místě ukrývají odpovědi. Snad to bylo jednoduše proto, že právě tam přežil Voldemortovu smrtící kletbu, když byl ještě malé dítě. Harryho to táhlo k tomu místu, kde se to stalo…chtěl porozumět.

"Nemyslíš si, že je tu jistá možnost, že Voldemort Godrikův důl stále nechává hlídat?" zeptala se Hermiona.
"Možná očekává, že se vrátíš zpět navštívit hrob svých rodičů, abys pak byl volný a mohl jít, kam chceš?"

To Harryho nenapadlo. Zatímco bojoval s nenalezenými argumenty, Ron zvýšil hlas, evidentně následoval svoje myšlenky.

"Ten R.A.B.," řekl. "Víš jistě, že on ukradl ten pravý medailonek?"
Hermiona přikývla.

"Řekl to přece na tom papírku, že se ho chystá zničit, nebo ne?".

Harry prohledal svůj batoh a vytáhl z něj falešný viteál, v kterém byl stále sevřen vzkaz od R.A.B.
"Já jsem ukradl pravý Viteál a jsem připraven ho zničit, jakmile budu moci," četl Harry."Co když ho tedy zničil?" zeptal se Ron.

"Nebo ona" přerušila ho Hermiona.
"Ať už kdokoli," pokračoval Ron. "bude to pro nás o jeden méně!"

"Ano, ale stále se pokusíme vystopovat ten pravý medailonek, ne?" řekla Hermiona, "abychom se přesvědčili, zda je zničen, nebo ne."

"A jakmile se k tomu Viteálu dostaneme, budeme vědět jak ho zničit ?" tázal se Ron.
"No," pokračovala Hermiona, "zkoušela jsem o tom něco vyhledat"

"Jakže?" zeptal se jí Harry.
"Nevěděl jsem, že v knihově byly nějaké knihy o Viteálech."
"Taky že nebyly. Brumbál je všechny z knihovny odstranil - ale nezničil je."

Ron se narovnal a rozšířil zorničky.

"Jak jsi se u Merlinovy brady k těm knížkám dostala?"
"Já je ale neukradla!" odpověděla Hermiona trochu zoufale dívaje se na oba. "Byly to stále knížky knihovny, i když je Brumbál nechal odstranit z regálů. Ostatně si myslím, že pokud by chtěl, aby se k nim skutečně nikdo nedostal, schoval by je určitě o dost lépe, aby bylo těžší ..."

"Pokračuj!" okřikl ji Ron.

"No .. bylo to lehké" ztišila Hermiona hlas. "Pouze jsem použila přivolávací kouzlo. Však víš-Accio. A ony se objevily v Brumbálových studijních oknech napravo od dívčí ložnice."

"Ale kdy jsi to udělala?" zeptal se Harry pozorující Hermionu se směsicí obdivu i nedůvěry.

"Hned po Brumbálově pohřbu," řekla ještě slabším hlasem.
"Hned potom, co jsme se rozhodli opustit školu a vydat sena cestu za Viteálama. Když jsem si šla nahoru pro věci - napadlo mě, že čím víc toho o nich budeme vědět, tím lépe … a byla jsem tam sama … takže jsem to zkusila … a fungovalo to. Přilétly rovnou přes otevřené okno, a tak jsem - no - jsem je zabalila" spolkla poslední slova Hermiona a pak dodala prosebně.
"Nevěřím, že by se Brumbál zlobil, nejdeme ty informace přeci využít k vytvoření vitálů !"

"Slyšíš snad z naší strany nějaký stížnosti?" zeptal se Ron. "Kde jsou ty knížky teď?"

Hermiona na moment hledala a pak vytáhla z hromady svazek spojený vybledlým koženým provázkem. Trochu s odporem se na něj podívala a opatrně ho držela, jako by to bylo něco, co nedávno zemřelo.

"Tenhle svazek přesně pojednává o výrobě Viteálu. "Tajemství černé magie" - to je hrozný pohled, opravdu děsivý, plný negativní magie. Zajímalo by mne, kdy to Brumbál odstranil z knihovny … Pokud to neudělat do doby, než byl jmenován ředitelem … tak se vsadím, že Voldemort si tam našel vše, co potřeboval."

"Proč se tedy ptal Křiklana, jak vyrobit Viteál, když už si to přečetl?" zeptal se Ron.
"Jen si chtěl promluvit o tom, co se stane, kdyby rozdělil svoji duši na sedm dílů," odpověděl Harry.

"Brumbál si byl jistý, že Raddle věděl, jak vytvořit viteál ještě předtím, než se na to Křiklana vůbec zeptal.Ano - Myslím, že máš pravdu, Hermiono, mohl si to klidně přečíst."

"Čím víc jsem o tom četla," pokračovala Hermiona, "tím horší se to zdálo a tím méně jsem věřila tomu, že jich udělal šest. V té knize varují, jak může být nestabilní rozdělit si duši jen jedním viteálem!"

Harry si dobře pamatoval, co Brumbál řekl o Voldemortově snaze nebýt jen "obyčejný".

"Existuje nějaká šance zase ty viteály spojit?" otázal se Ron.
"Ano," usmála se Hermiona, "ale je to nesnesitelně bolestivé."

"Proč? Jak se to dělá?" ptal se dál Harry.

"Lítost," naznačila Hermiona.
"Když opravdu lituješ toho, co jsi udělal. Je tady dodatek. Jak je vidět tak ta bolest tě může i zabít. Nemyslím si, že to Voldemort bude riskovat.

"Ne," potvrdil Ron předtím než mohl Harry něco říci.
"A říká se tam teda, jak ty viteály zničit?"
"Ano," kývla Hermiona když otáčela křehké hnijící stránky. "protože tu varují černokněžníky jakým silným kouzlem je musí očarovat. Ze všeho, co jsem četla, tak to, co Harry udělal Raddleymu deníku, byla jedna z pár opravdu spolehlivých možností."

"Co? Probodnout ho baziliškovým zubem?" zeptal se Harry.
"No, výborně, ještě štěstí, že jich máme hodně v zásobě," řekl Ron. "Zajímalo mě, co s nimi budeme dělat..."

"Nemusí to být baziliškův zub," pokračovala trpělivě Hermiona.
"Musí to být něco, co ten viteál zničí tak, že už jej nepůjde spravit. Baziliškův jed ho jen otráví, a je neuvěřitelně vzácný -"
"-fénixovy slzy," kývl Harry.

"Přesně tak," potvrdila Hermiona.

"Náš problém je ten, že v zubech je jen velmi málo jedu a nést ho třeba v batohu může být velice nebezpečné. To musíme vyřešit. Myslím, že trhání, rozbíjení a drcení nebude fungovat. Musíš to dostat za hranici opravitelnosti.."

"Ale i když tu věc zničíme, tak to bude žít uvnitř," vložil se do debaty Ron, "proč nemůže ten kousek duše prostě odletět a žít v něčem jiném?"

"Protože Viteál je pravý opak lidského života," když viděla nechápavý pohled Harryho a Rona, tak honem dodala,
"Podívej, když teď popadnu meč a probodnu tě, tvé duši se nic nestane."

"To bude pro mě určitě super," řekl Ron a Harry se zachechtal.

"No to by asi fakt bylo! Ale já tím myslím, že cokoli se stane tvému tělu, tak tvoje duše přežije nedotknutá," řekla Hermiona.

"Ale ten zlomek duše vevnitř viteálu je závislý na svém korpusu, na tom svém těle…nemůže bez něj existovat."

"Ten druh smrti toho deníku - to se tomu podobalo," řekl Harry, který si pamatoval inkoust, který se valil z propíchnutých stránek jako krev a zvuky toho kousku Voldemortovy duše, když mizela.

"A jakmile ten deník byl zničen, tak ten kousek duše v něm uvězněný nemohl dál existovat. Ginny se jednou pokusila ten deník utopit, ale samozřejmě se jí to nepovedlo a vrátil se zpět jako nový."

"Pokračuj," řekl Ron zamračeně.
"Ta část duše v deníku ovládala Ginny, nebo ne? Jak se to mohlo stát?"

"Pokud je kouzelná schránka viteálu stále nedotčena, pak se může kousek duše do ní vložený spontánně pohybovat a vniknout třeba i do cizího těla."

"Nemyslím si, že mít ji v sobě příliš dlouho má něco společného s tím se jí dotýkat," dodala než mohl Ron pokračovat.
"Myslím to citově. Ginny vlila své srdce do toho deníku, a tak se stala neuvěřitelně zranitelnou. Otevřela se a Voldemortova duše do ní pak mohla vstoupit. A přitom nemohla přestat,protože už byla na deníku závislá..."

"Mě by zajímalo, jak Brumbál zneškodnil ten prsten?" ujal se slova Harry. "Proč jsem se ho na to nezeptal? Nikdy opravdu jsem…" ztrácel se jeho hlas.

Myslel na všechny ty věci, na které se ho měl zeptat. Teď se mu zdá, že ještě když žil, tak ztratil nespočet příležitostí dozvědět se něco víc ... dozvědět se všechno …

Ticho bylo přerušeno až hlasitým otevřením dveří do pokoje a s podivným nárazem. Hermiona vyjekla a upustila "Tajemství černé magie". Křivonožka syčel rozhořčeně pod postelí. Ron skočil z postele, smykem odhodil čokoládovou žabku a zmáčkl ji svoji hlavou přímo proti zdi. Harry instinktivně šáhl pro svoji hůlku, ještě něž si uvědomil, že se dívá na paní Weaslyovou, jejíž vlasy byly rozcuchané a obličej byl zkřiven vztekem.

"Promiňte, že vyrušuji," řekla třesoucím se hlasem.
"Vím, že si potřebujete odpočinout… ale v mém pokoji jsou nacpané svatební dary, které potřebují přetřídit a vy jste souhlasili, že mi budete pomáhat."

"Ah, ano," řekla Hermiona dívajíc se vyděšeně ke svým nohám, kde polehávaly knihy "my… … my se omlouváme …" a s úzkostným pohledem na Harryho a Rona vyběhla ven z pokoje za paní Weaslyovou.

"Je jako domácí skřítek," hudroval tichým hlasem Ron, který si stále masíroval hlavu, zatímco je s Harrym následovali.
"Samozřejmě bez platu. Čím dřív bude konec svatby, tím šťastnější budu."
"Jo," přitakal Harry "pak nebudeme muset dělat nic jiného, než najít ty viteály … To bude jako prázdniny, nemyslíš?"

Ron se začal smát, ale ta obrovská hromada dárků v pokoji paní Weaslyová mu hned smazala úsměv z tváře.
"Delacourovi přijedou ráno v jedenáct hodin !" Harry, Ron, Hermiona a Ginny cítili rozhořčení směrem k Fleuřině rodině.

Byla to jen slušnost, že si Ron navlékl stejný pár ponožek a Harry si pokusil učesat vlasy.Když byli považováni za dost elegantně oblečené, tak se shromáždili na dvorku, aby přivítali hosty. Harry nikdy neviděl Doupě tak čisté. Rezavé kotle a staré sedmimílové boty byly pryč; nahradili je dva nové keře, které stály po obou stranách dveří.
Pupeny se zvláštně vlnily a dvůr byl zameten.Harry úplně ztratil ponětí kolik bezpečnostních opatření bylo Řádem a Ministerstvem v Doupěti nainstalováno.Jediné co věděl bylo to, že už nebylo dále možné pro nikoho cestovat letaxem nebo přenášedlem přímo do Doupěte. Pan Weasley šel tedy proto přivítat Delacourovi na vršek místního nedalekého kopce, kam se měli přemístit přenášedlem.

Jejich první setkání bylo doprovázeno nezvykle hlasitým smíchem pana Weaslyho, který se za moment objevil před bránou s velkým kufrem a blonďatou paní v zelených šatech, kterou byla Fleuřina matka.

"Mama!" brečela Fleur v objetí. "Papa!".
Monsieur Delacour byl hned za nimi, a byl stejně tak atraktivní, jako jeho žena. Byl o hlavu menší a hodně baculatý s malou černou bradkou. Avšak vypadal dobrosrdečně a mířil k panu Weasleymu na svých vysokých podpatkových botách.

"Měli jstes tím tolik starostí," začal hlubokým hlasem. "Fleur nám řekla jak jste pilně pracovali"

"Ah, to nic nebylo!", odvětila paní Weaslyová.

"Všechno je nakonec v pořádku."

Ron ulehčil svým pocitům kopnutím do skřítka, který se narovnal až za keři u vstupních dveří."Drahá," řekl monsieur Delacour stále držící ruku paní Weaslyové.

"Jsme opravdu poctěni svazkem našich rodin. Dovolte, abych vám představil moji ženu, Apollinu."Madame Delacour se doklouzala k paní Weaslyové,aby ji políbila.
"Enchantééé," řekla.

"Váš manžel nám vyprávěl tak zajímavé příběhy!"
"Óó ano. Samozřejmě jsme s sebou vzali naší malou dceru, Gabriel!" řekl Monsier Delacour.

Gabriel byla taková Fleur v menším vydání - 11 let stará se stříbřitě-blonďatými vlasy až po pás. Sladce se usmála na paní Weaslyovou a poté se zářivě podívala na Harryho. Ginny si hlasitě odkašlala.

"Dobře, pojďte dál," pokračovala paní Weaslyová a uvedla Delacourovi dál do domu s mnohými - "Ne, prosím, až po vás."

Delacourovi se brzy stali nápomocnými a velice příjemnými hosty. Byli se vším spokojeni a asistovali u všech svatebních příprav. Monsier Delacour se staral o vše od zasedacího pořádku až po drůžičtiny boty. Šarmantní Madame Delacour většinou používala čistící kouzla, zatímco malá Gabriel následovala svoji starší sestru, aby jí mohla pomáhat.

Stinnou stránkou však bylo, že Doupě nebylo schopné ubytovat tolik lidí. Pan a Paní Weaslyovy spali v obývacím pokoji, zatímco pan a paní Delacour si vzali jejich pokoj. Gabriel spala s Fleur v Percyho starém pokoji a Bill bude bydlet s Charliem, jakmile se vrátí z Rumunska.

Příležitosti k dalšímu plánování se tedy Harrymu, Ronovi a Hermioně už nenaskytly.

"A pořád nás nechce nechat o samotě!" vrčel Ron, když se při jejich druhém pokusu o setkání na dvorku objevila paní Weaslyová s velikým košem.

"Áh, už jste nakrmili kuřata?" zvolala, když se k nim blížila.
"Měli bychom je radši do zítřka zavřít, dokud nepřijedou muži … postavit stan na svatbu," vysvětlila a opírala se o kurník. Vypadala vyčerpaně.

"Millamanští markýzi … jsou velice dobří … to je Billův doprovodný tým …Měl bys radši zůstat vevnitř, až tu budou, Harry. Musím říci, že mít všechna ta bezpečnostní kouzla tady kolem trochu komplikuje organizaci svatby," pokračovala v hovoru.

"Promiňte," řekl Harry pokorně.

"Ah, nebuď hloupý, drahoušku ," ihned odpověděla paní Weaslyová.

"Nemyslela jsem tím - no - tvoje bezpečí je prostě důležitější! Právě jsem se tě vlastně chtěla zeptat, jak budeš chtít oslavit své narozeniny, Harry. Sedmnáctiny, to je velmi důležitý den.

"Nechci vám s tím přidělávat starosti," řekl rychle Harry, "Opravdu, paní Weaslyová. Normální večeře bude úplně stačit … je to přeci den před svatbou …"

"Ah, dobře, když myslíš, drahoušku. Pozvu Remuse a Tonksovou, můžu? A co Hagrida?"

"To bude skvělé," přitakal Harry.
"Ale prosím, nedělejte si s tím starosti."

Podívala se na něj dlouhým pohledem a trochu smutně se usmála, poté odešla zase zpět. Harry se díval, jak s ladným mávnutím zamířila svojí hůlkou na prádlo ležící na věšáku, které se v tu ránu vzneslo do vzduchu a Harry náhle pocítil vlnu lítosti nad potížemi a námahou, které jí musel působit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 modni-hity modni-hity | E-mail | Web | 16. prosince 2016 v 13:29 | Reagovat

Ahoj pekny blog mohla by si sa pozriet na moju stranku prosim.
DAKUJEM :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama