Dívka od řeky

6. června 2017 v 12:14 | Lina |  Příběhy

Psal se rok 1545. V malé německé osadě jménem Saara žila dívka jménem Karola. Byla dcera známého sedláka Franze. Její maminka zemřela při porodu a Franz si svou dceru velmi opečovával.


Karola se ráda chodila procházet do lesa. Les se nacházel za jejím domem a byl jako z pohádky, byl pokryt mechem a listnaté stromy kreslily ten krásný pohled, který Karola měla pokaždé, když vystupovala z lesa.

Byl červenec a krásný letní den. Sluníčko svítilo a Karola se šla projít do lesa. Měla sebou košíček, kdyby náhodou našla nějaké borůvky nebo houby. Už byla docela daleko od domu, když uslyšela dívčí smích.
Karola:"Je tu někdo?"
Zpoza stromu vykouklo mladé děvče, mohlo být tak staré jako ona a usmálo se na ní:" Ahoj, jsem Mína."
Karola:"Já jsem Karola. Bydlím támhle u města." A ukázala směrem k jejich domu.
Mína:" Já bydlím na druhé straně lesa u řeky. Bydlím tam jen pár dní."
Karola:"Znám ten les ale u řeky žádný dům není."
Mína:" Pojď, ukážu ti to."
Pokračovaly směrem k řece a opravdu tam stál dům. Maličky a vypadal nově.
Karola:"A co tady budeš dělat? Bydlíš tam s někým?"
Mína:"Ne, přijela jsem sem sama. Nejsem tak společenská. Třeba mě časem poznáš líp. Teď už musím jít, pokud budeš chtít zítra ve stejnou dobu, buď u vrby, dole u řeky. Ahoj!"

Karola jí zamávala na cestu a vracela se pomalým krokem zpět. Měla tak smíšené pocity. Cítila, že Mína je velmi zajímavá a tak zvláštní. Něco ji k ní táhlo. Rozhodně se s ní zítra musí zase setkat. Přišla domů a její táta
už seděl v kuchyni, znaven prací na poli, čekal na večeři, kterou z kamen práve sundala kamarádka Franze. On vždycky říkal, že jsou jen přátelé. Lea chodila pořád za Franzem, téměř každý den, měla dům docela blízko, a chovala krávy a králiky. Vždycky donesla nějaké maso, otec poskytl brambory a společně si uvařili večeři. Stejně Karola nevěřila, že jsou jen přátelé, tím spíše v poslední době.

Durhá den Karola spěchala k řece, už zdáli viděla, že tam Mína sedí na kameni a hřeje se na sluníčku.
Karola:"Ahoj!"
Mína: "Doufala jsem, že přijdeš, nepůjdem se projít?"
Karola:"Jasně."
Mína:"Ráda bych se šla podívat tam na louku." Ukázala prstem přes řeku. Přebrodily řeku a vyrazily do mírného kopce. Na louce bylo nádherně, krásně ji slunce osvětlovalo. Procházely se a Mína trhala různé květiny a plevel. Tedy Karola si to myslela.

Karola:"Na co trháš ten plevel?"
Mína:"To přece není plevel, jsou to bylinky. Třeba tohle je kontryhel. Tohle je bez a támhle potřebuju nasbírat trochu jeřabin."

Karola:"Ale jeřabiny jsou jedovaté, když je sníš tak umřeš na otravu."
Mína:"To je sice prace, ale když je uvařím, tak ne. Moje máma měla problémy se srdcem, špatně se jí dýchalo a nemohla nic těžkého zvedat, pak jí babička dala knihu a z té používala recept z vařených jeřabin a moc jí to pomohlo."
Karola:"To je úžasné. Naučíš mě znát rostliny?"
Mína:"Už mám všechno, pojď se mnou domů, něco ti tam ukážu."

Karola a Mína se vydaly na cestu zpět. Došly k její mé chaloupce s jednou místností, kde byly kamna, postel, malý stůl s dvěmi židlemi. Byla tam taky zajímavá skříň s barevným sklem. Mína k ní hned šla a otevřela. Uprostřed byl malý stojan na knihu, v rozích svíčky a ještě miska.
Karola:"Co to je?"
Mína:"To je můj oltář. Tady je malý šuplík, tam si schovám usušené bylinky. Tady je ta kniha, jak jsem ti o ní říkala. Chtěla bych ti říct tajemství, ale musíš mi slíbit, že to zůstane mezi námi."
Karola:"Tak dobře." Byla tak moc zvědavá, lákala jí ta neznalost. Touha poznat něco nového.
Mína:"Moje máma a babička byly, řekněme-li bylinkářky. Každá bylinka má svůj léčivý účinek. Uvařím ti hrnek čaje z kontryhelu a mandragory. Uvěříš mi sama."

Karola se posadila na židli ke stolu a sledovala Mínu. Mína zapálila pod kotlíkem, který měla zvlášť vedle oltáře.
Mína:"Co kdyby ses dívala a zkusila si zapamatovat tenhle elixír."
Karola souhlasila.
Mína:"Tak se dívej, dám tam asi sklenku vody, přidám lístky z kontryhelu a trochu stonků, listy mandragory a trochu sušených plodů vlčího moru. Teď to nechám 15 minut povařit."
Karola:"A to se budu cítít jinak nebo k čemu to vlastně slouží?"
Mína:" Každá rostlina má svůj účinek, kontryhle ti dodá sílu a energii, mandragora štěstí a vlčí mor je pravda. Tento elixír ti ukáže a dá síli, pochopit vše a zjištíš, co ve svém životě můžeš dokázat.
Karola:"Takže kdybych udělala odvar jen z vlčího moru, je to pravda a když to vypiju, budu mluvit jen pravdu?"
Mína:"Samozřejmě, i tak to funguje. Pojď, napij se."
Karola vypila šálek horkého odvaru a zmateně si sedla zpět na židli.
Karola:"Motá se mi hlava."
Mína:"To je normální. Jen dýchej."
Karola:"Už to přešlo. Jinak se necítím nijak zvláštně."

Mína:"Snad budeš mít teď větší pochopení pro to, co ti chci říct. Nepřišla jsem sem náhodou. Udělala jsem kouzlo pro hledání čarodějky a dovedlo mě to, až k tobě. Ty se ode mě musíš učit a být se svou sestrou, tvůj otec ti lhal, matka ti neumřela. Byla nemocná a těhotná, když otec zjistil, že máma si vaří elixíry a praktikuje divné věci, nechal jí porodit a tebe si nechal, jí a mě odvezl pryč. Musíš věřit a jít se mnou a naplnit náš osud. Máma za těch let objevila tolik věcí, tolik magie. Máš to v sobě."

Karola nevěděla, co říct, ale spousta věcí jí dávalo smysl. Třeba proč otec nechtěl mluvit o mámě, ty divné sny o tajemné dívce, která byla vlastně její sestra. Neřekla ani, jen se jí v hlavě točily myšlenky.
Mína:"Přišla jsem sem pro tebe. Pojď se mnou."
Karola:"Já nevím, co říct. Asi máš pravdu, věřím ti, vysvětluje mi to spoustu věci. Půjdu s tebou."
Mína neváhala ani minutu, sbalila knihu, kotlík, svíčky, vzala Karolu za ruku, která byla ještě celá zmatená a vydaly se na cestu. Seznámila se s matkou, poznala neuvěřitelné věci a svého tátu ani rodné město už nikdy nenavštívila.

Franz to nikdy neusnel a prohlašoval, že jeho dcerušku unesla zlá čarodějnice. Nakonec se oběsil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama